Cesta za prvním dobrovolničením

Na přesun jsme neměli zcela nejlepší počasí. Zkrátka lilo jako z konve, ale co jsme mohli dělat. Check-out v hostelu byl do 10 a.m. Naštěstí jsme ale byli v centru a měli v okolí spoustu autobusových zastávek. A protože jsme neměli místní lítačku, měli jsme připravenou hotovost, abychom si lístek koupili u řidiče. Jenže jsou tu zvyklý hlavně na karty a s cash platbou se moc nekamarádí. Měli jsme platit 8 NZD a platili 20 NZD. Řidič prosil o přesnou částku nebo drobné, protože neměl na vrácení. Bohužel jsme měli v drobných ale jen 6 NZD, na což řidič zareagoval tak, že nám naúčtoval dětské lístky a víc to neřešil. 

Co se týče autobusové dopravy, tak si každý musí na autobus zamávat, aby mu zastavil. A v autobuse se musí před zastávkou zmáčknout signalizační stopka. Bohužel nikde nevidíte na obrazovce zastávky, což může být pro cizince obtížné, protože často neví, kde přesně mají vystoupit. Naštěstí v dnešní době díky mobilním aplikacím si můžete stáhnout i autobusovou dopravu, kde na mapě přesně vidíte, kde se váš autobus nachází a pokud zadáte, na jakou zastávku jedete, upozorní vás i na výstup.

Hostitelka Sandra a její žádost o pomoc

Sandra nás poprosila o pomoc s domácími a zahradními pracemi, jelikož byla nemocná a velice často brzy unavená. Dříve pracovala jako učitelka ve škole. Práce byla domluvena od neděle do pátku, 4 hodiny denně nebo když budeme jeden den pracovat déle, můžeme mít následující den volno. Výměnou za to bylo ubytování, strava, možnost využití pračky a sušičky a neomezený internet. Sandra bydlela se svým 16ti letým synem, její 2 dcery už byli starší a bydleli ve svém. 

A co jsme tedy za těch 5 dní u Sandry stihli?

  • Vytrhali jsme plevel v několika záhonech
  • Zastřihli jsme keře a stromky
  • Posekali trávu
  • Martin vyměnil světla, přidělal na zeď obrazy a držáky
  • Já jsem důkladněji uklidila kuchyň (všechny poličky, digestoř, kouty od pavučin)
  • Vyluxovala jsem celý byt
  • A nakonec jsme společně uklidili pokoj jejímu 16ti letému synovi (včetně oken a všech koutů), takže vám asi ani nemusím popisovat, jak to tam vypadalo…

Já to brala jako přípravu na to, až jednou budu máma a budu mít syna, tak to budu mít doma taky a Martin to hodnotil z toho mužského pohledu a zkonstatoval, že ikdyž je bordelář, tak ani takhle to u něj nevypadalo, když byl ve stejném věku. Po úklidu měla Sandra pocit, že přišla do úplně jiného pokoje. A my se s Martinem společně poplácali a gratulovali si, že jsme borci 😀

ČR vs. NZ

Při dobrovolničení se mi líbí především to, že má člověk možnost poznat danou zemi očima místních. Ti vám tu zemi popíšou jinak, než průvodci. A protože jsou vždy dobrovolníci z různých koutů světa, témata jsou stále stejná. Kde leží vaše země, jakým jazykem se mluví, jakou máte měnu, politický systém, školství, jak je to s prací, je u vás draho atd…..

Vzhledem k tomu, že byla Sandra učitelka, zaměřili jsme se na školní systém a už jen při zjištění informace, že u nás ve škole začínají před 8 a.m. jí vlasy stávaly hrůzou a jen dodala, vždyť je v 8 ráno zima a člověk ještě napůl spí. Na NZ chodí od 9:00 hod. do 15:00 hod.. Každopádně nám chválila i angličtinu o které s Martinem moc dobře víme, že gramaticky není vůbec dobrá, ale jako samouci se samozřejmě snažíme zlepšovat. Bohužel je nejsmutnější to, že tu angličtinu se učíme už od 3.třídy, ale ve škole se klade především důraz na gramatiku a naučení několika sloupců slovíček. Konverzace a poslechy dle našeho názoru dost pokulhávají. Nic se neučí zábavnou formou a přitom nám nyní jak písničky, tak i filmy a seriály pomáhají. Při tomhle zjištění jen Sandra pronesla, že angličtina se jinak než zábavnou formou naučit nedá a že je dost smutné slyšet, jak se jinde ve světě děti ve školách doslova mučí a nakonec nic moc neumí….

Téma smutné, ale pro nás konverzace, poslech a reagování na otázky skvělým procvičováním 🙂

Poznámka: Samozřejmě, že došla řeč i na platy profesí apod. a jen pro představu Sandra občas doučuje doma a za jednu hodinu si účtuje 100 NZD, což je úplně běžná částka (v přepočtu na naše cca 1500 CZK) ….docela rozdíl než u nás, co říkáte?

Nicméně 5 dní u Sandry utekly jako voda, a my můžeme pobyt zhodnotit tak, že se o nás starala jako o vlastní. Kupovala nám skoro každý den čerstvé ovoce, připravovala jídlo (thajskou polévku s rýžovými nudlemi a kokosovým mlékem, špagety carbonara, domácí pizzu…) zkrátka jsme se cítili jako doma. Zároveň nám poslední den dala volno a protože opět vydatně pršelo, nakonec nás i autem odvezla k našim druhým hostitelům do Ponsonby.

Kategorie: Blog