Kontrola na imigračním oddělení

Pokud jste četli článek, ve kterém jsem popisovala, co všechno jsme před cestou museli zařídit a vyřídit (částečně i kvůli kontrolám na imigračním oddělení), zřejmě budete stejně překvapeni jako já, když vám řeknu, že nás po příletu nikdo nekontroloval…

Popravdě jen jedna osoba, které jsme předkládali pas, do kterého jsme dostali razítko. Potom jsme zamířili na obávanou BIOSECURITY. Zde nás úředník zastavil, vzal nám příletovou kartičku a ptal se na položky, ve kterých jsme měli zaškrtnuto ANO.

Pozn.: Během vyplňování Arrival Card jsme si ve spoustě věcech nebyli zcela jisti, ale pokud si nevíte rady, je lepší, když zaškrtnete ANO a úředníkovi poté vysvětlíte, co máte. Např. tam byla otázka, zda s sebou vezeme vybavení na koupání. My jsme zaškrtli ANO, protože máme s sebou plavky. Stejně jako výrobek z přírodního zdroje, protože jsme si přivezli bambusové kartáčky. Záleží na úředníkovi, jak to vyhodnotí.

U nás všechno proškrtal a řekl, že můžeme jít. Nic podstatného ke kontrole jsme neměli. Kontrola na RTG proběhla v klidu, stejně jako střetnutí s psovodem.

Výstup z letiště a přivítání NZ

Pokud jste čekali nádherné přivítání, tak vás zklamu. Zataženo, zima, déšť a prudký vítr – přesně tohle na nás vybaflo, když jsme vylezli z letiště. Následovala rychlá cesta zpět, vybalení teplého oblečení a převlíkání. Díky bohu za ty zimní boty! 🙂

Nejlevnější doprava z letiště do centra Aucklandu byla autobusem. Zastávka byla hned u východu, u které byl i kiosek, kde jsme si mohli koupit lístky. Cena za oba byla 38 NZD. Co mě navíc překvapilo, byla slečna, která před zastávkou informovala, do kterého autobusu mají jednotliví cestující nastoupit. Vzhledem k tomu, že nám ujel autobusem před nosem, museli jsme čekat přes půl hodiny, za což se nám slečna 2x omlouvala a my si jen řikali, proč se nám omlouvá? Vždyť ona za to nemůže…

Auckland City a naše první bydlení

Auckland City je část oblasti Auckland, ve které žije nejvíce lidí na celém Zélandu. Terén je kopcovitý a ani jsem eměla moc štěstí na ulici, která by nebyla z kopce nebo do kopce. Neustále chodíte nahoru a dolu a pokud si naplánujete procházku po městě jako my, večer už to opravdu poznáte, jak vás ty svaly začnou bolet. Ale jak místní říkají, je to supr fitko. Jádro města je hlavním finančním a obchodním centrem, které je obklopeno několika předměstími. Jedním z nich je i Ponsonby, ve kterém se nachází naše aktuální bydlení. Předměstí je dle našich hostitelů tak bezpečné, že si nikdo domy nezamyká.

Bydlíme u jednoho mladého páru v malém domku. Byt je útulný, máme vlastní pokoj, pouze jediný problém který řešíme je fakt, že netopí. Teda takhle – oni netopí všichni. Nejsou vůbec zvyklí mít v baráku zabudované topení. Mají pouze malé přímotopy, které zapínají jen občas. Následující den proto následoval nákup punčocháčů a teplých ponožek (teda pouze v mém případě, Martin není tak zmrzlej jako já). V podstatě je teplota stejná uvnitř i venku a tak se není čemu divit, že chodím ve 3 vrstvách oblečení a dopřeju si 2x denně horkou sprchu, abych se trochu zahřála 😀

Co se týče stavby domku, tak jsou stejně stavěné jako v Americe. Ze dřeva a plechu, mají tenké zdi, nic velikého a jak Martin popisoval, když přijde hurikán, spadne to hned a můžou si postavit nový. Z čeho jsme asi nejvíc unešený je ale směs stromů, které vidíme. Na jedné zahradě můžete vidět jehličnan, banánovník, palmu apod. Naši hostitelé mají pomerančovník a k sousedům zase čučíme na mandarinky a citróny. Na to jaká je tu zima si řikám, jestli ty stromy trochu netrpí.

Časový posun

Kapitola se kterou stále ještě bojujeme. Oproti ČR jsme tu o 10 hodin napřed a přesto, že spíme dobře a dlouho, máme se srovnáním problém. Většinou večer usneme i třeba kolem 18:00 hod. (to je také důvod, proč jsme tu ještě nikdy neměli večeři) a já se budím už kolem 4:00 hod. ráno a nemůžu spát. Tak doufám, že se to za pár dní srovná.

Co si najít na tomhle sychravém a vlezlém počasí na Novém Zélandu pozitivního?

Když jsme byli dlouhodobě v Asii, vzpomínám si, jak jsem si posteskla, že mi chybí střídání ročních období, kdy si užijeme horké léto, po kterém přijde období, kdy prší, je sychravo a člověk má chuť akorát uvařit si horké kakao, zalézt pod deku a pustit si nějaký film, přečíst knihu nebo jen tak relaxovat. Nyní si to můžu plně vynahradit!

Kategorie: Blog