Čas se nezastaví a přijde mi to až neuvěřitelné, jak dlouho už jsme v Čechách. Původně jsme zde plánovali zůstat zhruba 3-4 měsíce, ale naše představy se zcela neshodly s realitou….
Představa vs. realita
Přijet do ČR, najít si brigádu, pracovat 6 dní v týdnu, snížit náklady na minimum a brzy se vydat za dalším dobrodružstvím. Plán byl hezký a teď se pojďme podívat, jak to bylo doopravdy.
Brigády se našly rychle (můžeme děkovat tomu, že je nyní vyšší nabídka než poptávka) jenže to by do toho nesměly propuknout SPALNIČKY, díky kterým se naše rodina ocitla na nějaký čas v nařízené karanténě. Pro ty, kteří tuhle historku neznají napíšu jen ve zkratce: začala jsem pracovat na jedné poliklinice, toho času vypukla chřipková epidemie a média upozorňovala na zvyšující se počet nakažených spalničkami. Nakonec se moje “obyčejná chřipka” a později diagnostikované plané neštovice změnily na spalničky, kterými jsem nakazila zbytek rodiny. Kde jsem k tomu přišla, dodnes nevíme…..
Dalším bodem je fakt, že jsme chtěli pracovat 6 dní v týdnu. Nevím, jak si to vysvětlit, ale musím zkrátka připustit, že už to není jako když mi bylo 20, naspala jsem 5 hodin a fungovala jsem. Možná je to i tou zpětnou adaptací na jiný režim, na to, že jsme měli v ČR zimu a také k tomu přispívá fakt, že vstávám ve 4:30 hod., po práci píšu články, natáčím videa, připravuji prezentace, zjišťujeme s Martinem informace potřebné na naši další cestu nebo cvičím a okolo 22:00 hod. ležím v posteli a do minuty spím. Tenhle režim mi 5 dní v týdnu stačí. O víkendu trávím čas s kamarády nebo rodinou. Někdo tu může namítnout, že je to přeci normální a navíc ještě nemám děti, tak na co si stěžuju. Nestěžuju si, pouze odůvodňuju, proč jsme v ČR zůstali déle.
Martin má oproti mě 4 brigády, ale jak dlouho v nich stráví čas, si plánuje sám. Nic nemá pevně stanoveno, ale narozdíl ode mě jezdí pracovat každý den.
Poslední bod: snížit náklady na minimum. Za tenhle bod patří největší dík mé rodině a nejbližším! Na krátkou dobu je nemožné sehnat bydlení za přijatelnou cenu, a proto děkuji každý den za to, jakou rodinu mám. Chce to ze všech stran velkou toleranci a dodržování nastavených pravidel, jinak by bylo téměř nemožné, aby žily 3 rodiny pod jednou střechou.
Šetříme a naučili se ještě mnohem víc
Každý z nás na něco šetří, pokud po něčem touží (na auto, mobil, kabelku, dům, dovolenou, kosmetiku, vybavení pro děti atd…..), záleží na volbě. U nás jsou na seznamu, letenky, cestovní pojištění, víza, vyřizování potřebných dokladů, lékařská vyšetření a očkování. Když máte za cíl destinaci, kde je živobytí 1,5 x dražší než v ČR a chcete tam odcestovat na rok, musíte hodně zatnout zuby a naučit se ovládat.
Stále musíte mít na paměti, že když si chcete něco koupit, musíte si v hlavě 3x potvrdit, že jste se rozhodli dobře a můžete si to dovolit. V některých situacích je to ale dost náročně. Např. když vyrazíte s přáteli ven posedět, večer se daří a vy víte, že max. částka, kterou můžete utratit je 250 kč a minimálně další víkend nikam nemůžete. Stejné je to, když vám někdo koupí dárek (měli jste narozeniny nebo svátek) a vy po tom vůbec netoužíte, protože víte, že se odměníte cestou do zahraničí. Na druhou stranu se dostanete do situace, kdy je neslušné, že byste dárek při stejné příležitosti nekoupili.
Díky cestování po Asii s malým baťůžkem, vnímání ekologického problému nadbytečného odpadu a absolvování 40-denní Czech Zero Wase výzvy musím naopak mě a Martina pochválit, že si v domácnosti vystačíme s minimem co se týče drogerie a potravin. Předražená paráda je zbytečná, stačí pár základních produktů a nesmyslné vyhazování jídla je pro mě nepředstavitelné!
Co říci závěrem
Ode dneška máme 5 týdnů do odletu!
Myslím, že k prvnímu příspěvku naší další kapitoly a shrnutí šesti měsíců v Čechách by to mohlo stačit. Ale nebojte, tentokrát toho bude ještě víc. Sledujte nás na instagramu a facebooku, kde se o nás dozvíte víc, protože JEDEME DÁÁÁÁÁL.
A s novým článkem se na Vás těším zase za týden 🙂
