Je jednou z mála zemí s absolutní monarchií (de facto je vlastnictvím sultána), ale poddaní se nemají špatně. Obyvatelé neplatí daně a mají zdarma školství a zdravotnictví.
Celé jeho území je obklopeno malajským státem Sarawak. Území Bruneje se skládá ze dvou navzájem oddělených částí, mezi které je vklíněna část státu Sarawak. V příštím roce by ale měl být dokončen most, který obě území propojí.
Naše cesta do Bruneje
Cesta do Bruneje nám začala v sobotu 20.10.2018 ráno odletem z ostrova Langkawi do Kuala Lumpur. Tady jsme měli zhruba 2 hodinky čas, takže jsme zamířili hledat místo, kde si dáme něco ke svačině. Nakonec to vyhrál McDonald, protože jsme dostali chuť na jejich novou nabídku. Po nekonečně dlouhé době totiž nabízeli zmrzlinu McFlurry namísto s duriánovou příchutí, tak se slaným karamelem. Pak už následovala jen cesta do letadla a z Kuala Lumpur jsme přeletěli na ostrov Borneo do hlavního města státu Brunei – Bandar Seri Begawan (BSB).
Cesta z letiště
Po přistání jsme v příletové hale hned hledali místního operátora, abychom si koupili sim kartu. Vzhledem k tomu, že jsem studovala všechny důležité praktické informace o Bruneji, dozvěděla jsem se, že taxíky z letiště jsou samozřejmě jako všude jinde velmi drahé. Mají tady ale svůj Uber (Dart) za příznivější cenu, takže jsme koupili turistickou sim kartu s 1 GB internetu za 10 brunejských dolarů na týden. Nakonec nám jejich Uber nabídl odvoz za 19 BND. Taxíky mají taxu 20 BND, tudíž i tahle varianta byla pro mě nepředstavitelná a šli jsme zkusit třetí možnost.
Četla jsem totiž, že zde funguje i místní autobusová doprava za 1 BND/ osobu, ale s tím, že nevíte kdy to přijede a jestli to přijede. Dokonce i zastávky jsou pouze orientační, protože řidiči zastavují, kde chtějí. Nakonec se ale na nás usmálo štěstí a asi po 20 minutách čekání pro nás přijel mini zelený autobus s číslem 23. Před cestou jsem si ještě vyhledala mapu jejich autobusové dopravy a když se “něco jako průvodčí” zeptala, kam to bude, ukázala jsem na mapu a řekla BUS TERMINAL. Pochopila a za 2 osoby to bylo 2 BND. Jak já v tu chvíli byla ráda, že se vyplatilo vyzkoušet i poslední možnost a že jsme se nenechali zlákat pohodlnějším cestováním taxíkem.
Na BUS TERMINÁLU jsme museli přestoupit na jiný autobus, ale vzhledem k tomu, že měli pouze jedno parkoviště pro všechny linky, nebylo těžké vyhledat správné číslo a opět si s mapou ověřit, zda míří naším směrem. Vše nakonec skvěle dopadlo a hostel už jsme měli asi 500m od zastávky.
(Informace o jejich autobusové dopravě jsem našla někdy z roku 2008, ale už teď mohu říci, že jsme autobusy cestovali celou dobu a neměli jsme s tím žádný problém. Intervaly jsou po 30 minutách a s tím zastavováním je to tak, že když chcete třeba k nějaké památce, zastávka není přímo u ní, ale řidič vám zastaví přímo před památkou. Stejně tak jako když místní jedou domů a řidič jim zastaví skoro před domem. Na internetu navíc seženete opravdu aktuální mapu, se kterou je cestování o dost jednodušší a víte přesně, kam jet.)
Místní restaurace
Protože jsme ubytování měli v části, kde se nacházelo spoustu obchůdků a místních restaurací, hlad nás zahnal nejprve do lokální restaurace, kde to bylo vcelku úsměvné. Můžeme potvrdit, že jsme nepotkali v okolí nikoho, jako jsme my, a tak když jsme usedli ke stolu a začali číst menu, místní se na nás s úsměvem koukali, jak tomu asi budeme rozumět. Naštěstí pro nás se v Bruneji mluví taky malajsky, a pokud jde o jídlo, tak i slovíčka se člověk rychle naučí, takže jsme neměli problém si objednat v jejich jazyce. S překvapením v očích a otevřenou pusou asi nečekali, že lidi z Evropy začnou mluvit po jejich. 😀
Ubytování a překvapení v závěru dne
Pokud jde o ubytování, tak zezačátku nebylo jednoduché sehnat něco do našeho rozpočtu. Ale díky čím dál tím většímu počtu baťůžkářů se státy přizpůsobují a my se mohli zabydlet v nově otevřeném AE Backpackers Hostelu. Sdílené pokoje nám s Martinem nevadí. Občas se sice stane, že spíme v pokoji, kde je klimatizace na 20°C a já mám na sobě dlouhý kalhoty, mikinu, ponožky a šátek kolem krku, ale také tu můžete potkat spoustu zajímavých lidí z celého světa. My jsme tentokrát narazili na Čecha – vysokoškoláka Davida, který si na víkend udělal s kamarády výlet do Bruneje, protože jinak studuje semestr v Singapuru. Sedli jsme si tak, že jsme hodili řeč (pro něj po dlouhé době v češtině) a šli spát až kolem druhé ráno. A i když brzy ráno v neděli odjížděl, nechal nám na recepci kontakt, protože člověk nikdy neví 🙂
V druhé části o Brunei se dozvíte, jaká místa jsme tu navštívili. Těšte se na příště! M&N
